ROZHOVOR: Dobrovolníkem roku se stal JUDr. Vítězslav Krabička z Hodonína

Ilustrační foto
Autor: Jihomoravský kraj.

V brněnském Divadle Radost ocenili devět dobrovolníků, jejichž příběhy ukazují sílu lidské empatie, vytrvalosti, odvahy a ochoty pomáhat. Jedním z laureátů ceny Křesadlo 2025 je i JUDr. Vítězslav Krabička, který věnuje práci s dětmi, mládeží a znevýhodněnými více než čtyři desetiletí.

Páteční večer 28. listopadu 2025 patřil v brněnském Divadle Radost dobrovolníkům. V rámci osmého ročníku ceny Křesadlo v Jihomoravském kraji ocenili organizátoři devět lidí, kteří dlouhodobě a nezištně pomáhají druhým.

Ocenění tradičně uděluje Maltézská pomoc, o.p.s., ve spolupráci se statutárním městem Brnem, Jihomoravským krajem a Jihomoravským dobrovolnickým centrem. Letos bylo přihlášeno rekordních 69 nominací.

Dobrovolníci byli oceněni v sedmi kategoriích, osmou – Divokou kartu – zvolila veřejnost prostřednictvím internetového hlasování, do něhož se zapojilo 3 910 lidí.

Jedním z oceněných je JUDr. Vítězslav Krabička z Hodonína, laureát v kategorii Vzdělávací a volnočasové aktivity. Jeho životní příběh i rozsah dobrovolnické práce překračují běžné hranice.

Od dětství v dětském domově až po celoživotní službu druhým

Vítězslav Krabička se narodil 2. července 1959 v Kyjově. Rané dětství prožil v nestabilních rodinných poměrech, následně byl společně se sestrou ve věku sedmi let umístěn do Dětského domova v Hodoníně. V prostředí dětského domova vyrůstal šestnáct let - dokončil základní školu, gymnázium R. Filipa v Hodoníně a poté vystudoval Právnickou fakultu UJEP v Brně.

Po vysoké škole pracoval jako dělník v šardickém hnědouhelném dole a vykonal základní vojenskou službu. Profesně působí jako advokát a dlouhá léta také jako komunální politik – od roku 1998 je nepřetržitě členem zastupitelstva města Hodonína a v letech 2014–2018 zastával funkci 1. místostarosty.

Rozhovor: „Motivací bylo poděkování společnosti, že se o mě postarala”

Pane doktore, jak vlastně vaše dobrovolnická dráha začala?​

„Bylo mi osmnáct, studoval jsem na gymnáziu a v Hodoníně vznikala nová základní škola na Sídlišti R. Filipa. Přihlásil jsem se jako oddílový vedoucí – a vydrželo mi to až do mých dvaašedesáti. Nikdy jsem za to nevzal žádnou odměnu. Dnes má kontinuita pokračuje díky mým dcerám, které tuto práci převzaly.“

Co bylo hlavní motivací, že jste u dobrovolnictví zůstal tak dlouho?​

„Chtěl jsem škole pomoci s mimoškolní činností, ale hlavně to bylo moje poděkování společnosti. Od sedmi let jsem žil v Dětském domově v Hodoníně a dobrovolnictví pro mě bylo způsobem, jak vrátit něco zpět.“ Jak dobrovolnictví ovlivnilo váš život?​ „Přináší mi to velké uspokojení. Ten pocit, že svůj volný čas věnujete někomu, komu to skutečně pomůže – to je k nezaplacení. Od roku 2008 jsem začal pomáhat i ve spolku Benatura, který podporuje děti z dětského domova i klienty s mentálním postižením v Zeleném domu pohody.“

V dobrovolnické práci stále pokračujete. Co všechno dnes děláte?​

„Jsem předsedou spolku Benatura i spolku Zálesáci – pobyt v přírodě. Pomáháme organizovat celoroční program a především letní tábory. Benatura také každoročně pořádá dva velké projekty – benefiční ples s výtěžkem až 200 tisíc korun pro Zelený dům pohody a dětský domov a akci pro děti s názvem Předvánoční harašení.“

Máte pocit, že jste inspiroval další lidi?​

„Určitě. Mnoho dětí, které jsem vedl, se stalo instruktory, později vedoucími oddílů nebo hlavními vedoucími táborů. Mám radost, že někteří pokračují i v Benatuře. Je to krásné vidět, že dobro se předává dál.“

Co pro vás znamená ocenění Křesadlo?​

„Je to pro mě velká pocta. Už dříve jsem získal cenu Přístav a před revolucí různá uznání za práci s dětmi, ale nejvyšší ocenění pro mě vždy byla radost dětí a spokojenost jejich rodičů. To je to, co člověka opravdu drží.“

„Dobro je všudypřítomné,“ říká ředitel Maltézské pomoci

Slavnostní večer zakončil ředitel Maltézské pomoci, o.p.s., Andreas Sebastien Weiser, který zdůraznil symboliku ocenění: „Pro nás je Křesadlo v první řadě o poděkování za neuvěřitelnou energii, kterou dobrovolníci věnují druhým. Nejde o soutěž, protože mezi dobrovolníky neexistuje konkurence. Jednou za rok můžeme zviditelnit příběhy plné dobra a empatie, které by jinak zůstaly skryté. Každý příběh je důkazem, že dobro je všudypřítomné.“

Křesadlo tak opět připomnělo, že dobrovolníci jsou oporou společnosti – často tichou, ale nenahraditelnou. A příběh Vítězslava Krabičky je jedním z těch, které dokazují, že celoživotní pomoc druhým je nejen možná, ale i nesmírně inspirativní.