Vánoční čas: Proč máme na náměstí vánoční strom? O vzniku tradice vánočního stromu republiky

Ilustrační foto
Autor: Pexels

„Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš. Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm, nevíš, co zlého se na zemi stane.“ (Kazatel 11, 1-2)

Psal se rok 1919. Bylo 22. prosince, když se spisovatel a novinář Rudolf Těsnohlídek vydal se svými dvěma přáteli do lesů u Bílovic nad Svitavou pro malou vánoční jedličku. Následující událost pak vylíčil v listopadu příštího roku v Lidových novinách:

„V dědině se již rozžíhala světla, protože se všady pilně uklízelo před svátky. Zapadli jsme do úvalu, jímž za letních nedělí procházejí tisíce výletníků. Nikdo tudy dnes nešel. Vracel se pouze hajný, jenž se pozdržel opatřuje chvoj k betlému do kostela. Pustili jsme se, abychom v lese docela nezatměli, do nejbližší seče po příkrém úbočí. Pracně vydrali jsme se po omrzlé zemi do půli stráně, kde bylo již rovněji a kde bylo možno rázněji vykročiti, ale tu kroky nás tří zadržel pláč lesní. Bylo to několik vran, jež krákorajíce výstrahu ostatním zapadly na protější stráň. Sletěly se, aby tu jako vždy vyčkaly smrt. Stanuli jsme v lidské, nešetrné zvědavosti, a tu zanesl k nám vítr slabý sten. Byl to dojemný nářek, bezbranný, umdlévající. Loučení se světem. Tak naříkává vysoká, je-li smrtelně poraněna. Chtěli jsme ji zkrátit muka a zamířili jsme napříč podrostem k domnělé srnčí. Kolik tu bylo malých vhodných vánočních stromků, avšak nepovšimli jsme si ani jediného. Viděli jsme před sebou v tu chvíli jen rozložitý smrk. Blížící se k němu, seznali jsme, že sten je slábnoucím pláčem dítěte. Strnuli jsme úlekem. Představili jsme si, jak tu stojí ve vetchých hadérkách, v tenké sukničce a čeká. Snad je tu matka postavila v závětří houštiny, aby počkalo, až nasbírá klestí, a ono bojí se tmy a nadcházející noci, a proto pláče. Ale když jsme rozhrnuli poslední větve podrostu, spatřili jsme hrůzu větší, než jsme očekávali. Leželo tu malé robátko, nahé, jen čepeček na hlavě a košilku rozhalenou, na špinavé peřince…“

O pět let později, 13. prosince 1924, byl na brněnském náměstí Svobody poprvé rozsvícen vánoční strom republiky. Byl postaven po vzoru dánské Kodaně, kde tradici dobročinných vánočních stromů započali již v roce 1914, a zároveň na paměť události, při níž Rudolf Těsnohlídek s přáteli zachránili před umrznutím v lese sedmnáctiměsíční děvčátko Lidušku. Jeho matka byla následně odsouzena na pět let odnětí svobody a Lidušku adoptovali manželé Polákovi z Brna, s nimiž prožila radostné dětství. Ne všechny opuštěné děti však měly takové štěstí jako Liduška, a právě pro ně byla pod vánočním stromem republiky organizována dobročinná sbírka.

Od roku 1926 byl vánoční strom republiky pravidelně vztyčován a zdoben barevnými žárovkami také v Hodoníně na Masarykově náměstí mezi farou a kostelem. Od prosince do ledna u stromu, jenž byl vzat pod ochranu města, sledovali obyvatelé rozličná recitační a pěvecká vystoupení dětí a mládeže místních školských zařízení, od mateřských škol po reálku, a zúčastňovali se promenádních koncertů vybraných hudebních těles. Po celou dobu byla pod vánočním stromem republiky umístěna pokladnička pro chudé a potřebné, v prvé řadě pro nechtěné a opuštěné děti. U pokladničky drželi denně bezplatně hlídku zástupci místního dobrovolného hasičského sboru a na úspěšném průběhu celé události se podílely i další organizace či firmy.

Výtěžek každoroční vánoční sbírky byl předán spolku Okresní péče o mládež, který peníze rozděloval a financoval sociální podporu nebohých a nemajetných dětí. Kromě dobrovolných finančních příspěvků do pokladničky pod stromem se pořádaly finanční sbírky také v jednotlivých hodonínských školách, mezi zaměstnanci různých firem, členy spolků i mezi občany přilehlých obcí. Lidé však darovali také věcné dary. Nejen nové či obnošené šatstvo nebo boty, ale i potraviny. Například v roce 1930 věnoval pod hodonínský pátý vánoční strom republiky pekař Jakub Hansel 14 mikulášů a 10 vánoček, pekař Jan Pavelka 174 rohlíků, řezník Cyril Lucký 61 jaternic, obchodník Václav Šafařík pytel fíků, drogista Karel Fanta 50 lahví sodovky a firma Maryša darovala 8 krabic cukrovinek.

Se vznikem Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 tradice vánočního stromu republiky ustala. Lidé však nezapomněli a v roce 1945 se v Hodoníně a na náměstích po celém svobodném Československu opět rozzářily žárovičky vánočních stromů republiky. Jejich světlo spojené s každoroční dobročinností pak nadobro pohaslo na počátku padesátých let 20. století.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele z Hodonínských listů. Titulek je redakční.